Vzpomíná – Zdeněk Horáček

Historie Wostruhy

Rodný list skupiny Wostruha.

Dopředu se omlouváme za udávaná data. Už si na některé události těžko vzpomínáme. Je možné, že si někdo bude všechno pamatovat jinak.

Původ kapely byl ve skupině Strawlings, kterou založila v roce 1967 parta nadšenců pro country & western jak se tehdy říkalo. Petr Hofman s Milanem Pavelkou vymýšleli,co a jak hrát. Přidala se k nim Milena Hofmanová,M.Sušková,houslista Aljoša Štěrba,Olda Nechanický,později i Mirek Skunk Jaroš,Ivo Stránský,Milan Stránský,Standa Backa a jeho pozdější žena Jana. Někteří z nich studovali střední školy a po skončení studií se kapela rozpadla.

Na přelomu roku 1969 až70 sháněl Petr Hofman nějakého zpěváka pro kapelu a dozvěděl se o Zdeňkovi Horáčkovi,který prý hraje na kytaru a zpívá. Několikrát mně oslovil(všechno to sepisuji já, Zdeněk) a mně se do takové akce moc nechtělo. Petr musel zajít až k nám do bytu, tam mně donutil vzít si kytaru a jet s ním na první zkoušku nové skupiny. Sešli jsme se tam v této sestavě: Já-Zdeněk Horáček-kytara a zpěv,Petr Hofman-pětistrunné banjo, Ervín Budul Doubrava-mandolína, Milan Pavelka-čtyřstrunné banjo, Ivo Stránský-kontrabas a jeho bratr Milan Stránský-foukací harmonika, bubínek.

První společně nacvičenou písničkou byl,myslím Jesse James,tu jsme znali asi všichni. Další skladby byly většinou z repertoáru Greenhornů,Rangers a dalších podobných skupin. Tenkrát vyšlo pěkné LP Písně amerického západu a to pro nás byla velká inspirace. Přesto jsme se vždycky snažili hrát věci,které nebyly tak oposlouchané. Takže to byly např.:Mister Mississippi,Zlej Hardy, Houston, Proklatej bár apod.

Když jsme po vícero zkouškách začali uvažovat o účasti na Portě,tak bylo jasné,že původní název neprojde.V té době už se museli přejmenovat i Greenhorns na Zelenáče,Rangers na Plavce atd. Název na jedné zkoušce vymyslel Franta Kalenský,který za námi chodil.Nikdo na nic kloudného nepřišel až Franta řekl a co Vostruha?Později jsme to „vylepšili“ na Wostruha ale to se zase nelíbilo soudruhům,takže nás všude uváděli s jednoduchým V.

První naše vystoupení se konalo v Restauraci u Laušmanů v Podharti. Uměli jsme zahrát jen čtrnáct písniček a tak se všechny „pro velký úspěch“ musely dvakrát opakovat aby pořad dosáhl správné délky. Uváděl nás Franta Kalenský,vymýšlel různé soutěže a komentoval vše velice svérázně:Držte huby ču-,je tady ho- slyšet. Protože naše aparatura byla jeden zesilovač o výkonu 40 wattů a na takový sál naprosto nedostačující. Mikrofony jsme měli od magnetofonů Tesla,já jako zpěvák od kazeťáku Sony!

Jako jediný z kapely znal pořádně noty jenom Budul, a tak byl jednoznačně zvolen kapelníkem. A kapelníka jsme potřebovali kvůli přehrávkám,bez kterých bylo za bolševika nemožné veřejně vystupovat.

Zkoušeli jsme dvakrát týdně,což se nám dnes zdá jako úplné šílenství. Výsledky tomu ale vůbec neodpovídaly. Občas někoho napadlo přinést na zkoušku magnetofon a něco nahrát. Pokračovalo to hádkou a skoro po každém nahrávání jsme se rozpadali,abychom se zase na příští zkoušce sešli.

Naše první Porta.

První naše PORTA se konala 22.4.1972 v menze vysokoškolských kolejí v Hradci Králové. Tehdy se ještě nerozlišovaly kategorie a tak zvítězili Kantoři s folkovým repertoárem. Údajně jsme obsadili druhé místo (bez záruky).

Ivo dorazil vlakem z Přerova po rozvodu a kdesi v areálu dospával před vystoupením na židlích. Petrovi se na vystoupení klepala noha,že ji ani nemohl zastavit. Na konci jedné instrumentálky se mu povedl neskutečný kiks,který dodnes kamarádi používají na obveselení přátel na našich CD. Po zvolání z davu: Dvůr králové nad Labem! Budul odpověděl: Nenadlabem!

Potom jsme se zúčastnili Country festivalu v Jablonci nad Nisou,to bylo od 13 do 15.října 1972 v krásném divadle. Pořad uváděl Mirek Kovářík zvaný Ústecká mošna. Po dotazu na naše povolání ,uvedl Milana jako: Trhač dynamitu. Milan v té době dělal střelmistra v nedalekém lomu. Před tím chtěl abychom vběhli na pódium a Ivo ho krotil:Já už neběhám,já už jsem dědeček! Petr se slovy:Nemám kapodrsta, se vyplížil za našimi zády, někam do šatny ,kde ho zapomněl.

V té době jsem pracoval v rytebně jednoho podniku s Mirkem Skunkem Jarošem a on nám začal psát první texty. Začal s námi také zpívat a hrát na bubínek Dimo Karadžos. Zvukaře nám dělal Luděk Černík a uvádět nás začal ing. Miloš Hoffmann,náš velký fanda a nadšenec pro country muziku.

Naše druhá Porta se uskutečnila na jaře 1973,v Hradci králové v Adalbertinu. Tam jsme zvítězili v kategorii country kapel a to nás poslalo na celostátní Portu do Jablonce nad Nisou. (v tisku potom uvedl Michal Jupp Konečný,že Wostruha předvedla nápadité pojetí bluegrassu obohaceného swingovými prvky).

od 19. do 21.10.1973 se konala celostátní Porta v divadle ale kvůli nepřízni místních komunistů byla uzavřena veřejnosti a kapely hrály vlastně samy pro sebe. V textařské soutěži zvítězil Michal Bukovič a druhý byl SKUNK s textem V ranním dešti(Early Morning Rain).

Spali jsme v Liberci v sokolovně a ráno všechny budil Milan svým kuřáckým chrchláním. Ještě slepý už šmátral po cigaretách a zapalovači aby se uklidnil.

Stále jsme hráli ve Dvoře Králové,hlavně Na Karlově,U Laušmanů atd. Na Karlově bylo vždy tak nahuleno,že z pódia nebylo vidět na druhý konec sálu,byl vidět jen světlý obdélník dveří na chodbu.

Celostátní Porta ve Svitavách.

Pořadatelem byl většinou vodácký oddíl který nás přichýlil pod svá křídla a jeho předseda Jarda Jakl vždy obětavě zajišťoval vše na MNV,kde se muselo vyjednat na každé vystoupení povolení. Často jsme také hráli v Bílé Třemešné,ať už U Kaiserů,kde byl výborný akustický sáleček a U Šmídů,kde jsme také jednou hráli s novou kapelou Skunka.(Skunk chtěl hrát moderní country plně elektrifikované a naše provedení se mu až tak nezamlouvalo).

Několikrát jsme hráli i v Hankově domě,kterýžto byl naším zřizovatelem. Tenkrát se to jmenovalo Spojený závodní klub 9.květen. Hráli jsme také například na vernisáži obrazů Josefa Hlinomaze,ve výstavní síni staré radnice, 9.11.1973,bohužel Mistr nebyl přítomen. Tam se nám líbil obraz nazvaný:Extrasupervyližhyždizmus! Několik vystoupení jsme absolvovali s vynikajícím swingovým kytaristou Zdeňkem Kubským a klávesistou Josefem Lukešem. Proběhlo to ve středisku Na Zálabí 27.12.1973 a 5.3.1974 pod názvem Večer nesmrtelných melodií a Wostruha zpívala například hit Bay Bay Blues a další swingové pecky. Tento koncert se ještě jednou konal na Staré radnici a hrál s námi na klávesy známý profesor Žídek z hudební školy.

Další naše PORTA se konala opět v Hradci Králové v sále Adalbertina od 4. do 5.5.1974. Vostruha obsadila 1.místo v country kategorii a v tisku bylo uvedeno,že je složena z řady výrazných instrumentálních osobností(Michal Jupp Konečný).Výkonu neubralo ani to,že těsně před vystoupením byla kapela účastníkem menší dopravní nehody. Zkoušeli jsme vždy u známého sochaře Zdeňka Petříka,který měl uprostřed Hradce atelier ve staré chalupě. Při jízdě od něj na křižovatce praskla Milanovi na jeho vojenském KDF brzdová hadička a tím pádem zezadu proboural svými háky kufr krásného nového Fiatu 124,který si půjčil bez vědomí otce jeho synek.

Po vystoupení jsme v šatně diskutovali a Ivo líčil ,jak viděl Budula chcát do neskutečné dálky přes celou silnici. Přišel k nám předseda poroty Michal Jupp Konečný a radostně nám sdělil:Kluci,vyhráli jste! Ivo na to : dobrý a ten Budulův proud chcanek mizel kdesi ve tmě. Jupp:vyhráli jste. Ivo:dobrý. Jupp nevěřícně zakroutil hlavou a odešel. Tímto vítězstvím jsme se dostali k účasti na celostátní Portě ve Svitavách 4. až 7.7.1974.

Nějaký čas s námi také zpívala studentka místní průmyslovky Hanka Husáková jejíž jméno budilo v té době velkou pozornost. Prostě byla HUSÁKOVÁ!

Celé roky nás pronásledovaly povinné přehrávky. Nutné to zlo abychom mohli vůbec veřejně vystupovat,soudruzi nás museli přezkoušet aby viděli,že jsme to za to uplynulé období nezapomněli? V té době jsme byli jediná country kapela na Trutnovsku a tak se stalo,že nás dali dohromady s rockovými kapelami do obřího sálu v Horním Starém Městě. Pochybuju,že nás zkušební komise v té vzdálenosti od jeviště s naší aparaturkou slyšela.

Naše poslední Porta 1975.

Naše nejčastější vystoupení se konala Na Karlově. Uváděl nás svým nezapomenutelným způsobem Miloš Pudla Hoffmann. Jeho výroky by se daly tesat do kamene,můžete si jich několik poslechnout na našich nahrávkách,které najdete na našich stránkách. O přestávkách vystupoval Skunk se svými novinkami,než nám je přenechal. Některých se odmítal vzdát i dost dlouho. Na vánočních vystoupeních s ním taky hrával Ráca Kleinwechter s kytarou i se svým synkem trumpetistou. Oba hráli a zpívali koledy. Skunk s Rácou hrávali i spolu ,někdy docela „lahůdky“.

Mnohokrát taky promítal černobílého Pepka námořníka Slávek Šorm,který také později převzal po Jardovi Jaklovi roli pořadatele. Ten film byl velice oblíben a bohužel zatím nikdo neví,kde skončil. Snad se někdy objeví,rádi bychom promítání zopakovali.

Skunk taky jednou o přestávce sdělil divákům,že očekává narození dvojčat a že už pro ně má jména,jeden bude Klement a druhý Gottwald. Skunk měl tak silný hlas,že prakticky nepotřeboval aparaturu a přeřval i hlučící dav.

Několikrát jsme taky díky známosti s Petrem Vostřákem hráli v Jablonci nad Nisou,který tehdy byl rodištěm největšího množství westernových kapel. Na oplátku potom jsme zvali známé Jablonecké kapely k nám do Dvora. Na Karlově nebo i Na Podháji tak několikrát vystupovala „Pětačtyřicítka“kapela banjisty Godyho,nebo „Jizerská protěž“ jeho manželky Soni,taky banjistky. Oni dva se doma vždycky dohadovali,kdo bude mýt nádobí,protože banjista nemůže mít prsty rozmáčené vodou.

Pří jedné takové jízdě do Jablonce(jezdili jsme kolem Jizery kvůli krásné cestě) jsme v zimě s vodáckou Tatrou skončili na boku opřeni o svah bokem. Po marných pokusech autobusu (ani si neprd.) nás vysvobodila míchačka betonu a my jsme se zpožděním dorazili na vystoupení. Gody později nešťastnou náhodou utonul při jarním sjíždění Ohře a kamarádi na jeho počest začali pořádat „Godyho memoriál“ u rozhledny na Chatě nad Prosečí,u Jablonce nad Nisou,kterého jsme se taky několikrát zúčastnili.(např,IV. ročník 1981,VII.1984)

Další Portou,které jsme se účastnili (byla pro velkou účast rozdělena na několik předkol) se konala v roce 1975 v Náchodě U Beránka. Pod silným vlivem bolševika tam tenkrát zvítězili vojáci v uniformách za opěvování rudoarmějců a nacvičené taneční prvky. My jsme skončili s našimi písničkami od Skunka opěvujícími Ameriku pátí a tím nám bylo jasno,že na této akci už nemáme co pohledávat!

Za zmínku taky stojí naše aparatura. Díky známostem ve Výzkumném ústavu zušlechťovacím jsme měli stojany na mikrofony vybavené držáky laboratorního skla a později nám bylo umožněno v jejich demonstračním (menstruačním)sále několik let zkoušet. Půjčovali nám taky obří asi tunovou reprobednu z jakéhosi kina a vždy byl boj,kdo ji bude zvedat na zahrádku Milošova embéčka,šlo při tom,ne-li o život,tak určitě o zranění.

Šmidlibojs a kovbojské hry.

Byli jsme taky pozvaní na Kovbojské hry pořádané T.O.Zlámaný šroubek na Rábiši v Kohoutově a na T.O.Vinetou,v roce 1972 a 1973. Hráli jsme tam volejbal jako kapela a na Rábiši se účastnil Budul za Wostruhu přímo soutěží (běhal,házel tomahawkem ,flusancem sfoukával svíčky atd.)

Oskar Rejpal Rousek byl náš fanda,říkal nám „Šmidlibojs“.Jednou jsme jeli hrát do Jablonce nad Nisou,předjel nás v Brusnici se svým pivovarským Czepelem a daroval nám na cestu celou basu Dvorského piva. Bohužel při nehodě v roce 1974 se Oskar ve svém bojovém Tudoru zabil a tím se naše styky s osadou přerušily.

Teď malý přehled míst,kde všude jsme taky hráli. 26.3.1976 se skupinou Peklo jako předkapely Fešákům ve Dvoře. Šílená akce byla Silvestr na Hofmanově boudě v Jánských Lázních K ránu už nebylo skoro co hrát,došlo i na trampské písničky a vypomáhal nám i známý vodák Pepa Šonka a po půlnoci dokonce vjeli do sálu s živým koněm!

Hráli jsme i místním potápěčům(Ivo a Milan Stránští,Jarda Jakl,Franta Kalenský atd.) v Jánských lázních v Zátiší,kde zakládali Kalmar klub. Budul tam byl ochotný zahrát a zazpívat „Ó Mariáno“,protože číšník nám nejdříve dal stovku a potom ještě za zopakování padesátku.

Hráli jsme taky na několika svatbách(mimo jiné Kaštelánovi,Budulově neteři atd.)Nevím ale myslím ,že jsou už všichni rozvedeni? Taky pro kaktusáře v lomu nad Bílou Třemešnou.

Po našich úspěšných Portách o nás začala mít zájem agentura (pan Zlatník) z Hradce Králové a vyjednali nám několik kšeftů za peníze. Bylo to hraní v Jánských lázních v léčebně pro děti s obrnou,tam to bylo moc milé,děti byly vděčné,jako kdyby jim tam hráli nějací profíci. Další vystoupení bylo Ve Svobodě nad Úpou,tam nás čekal neskutečný plakát „Večer populárních melodií s estrádní skupinou Vostruha“ ! V Horním Maršově na zámečku pro dětský domov.

Jedno hraní bylo i na Rozkoši pro zakládající se klub motorových jachtařů,ten ale dlouho nevydržel. Samozřejmě jsme mnohokrát hráli na schůzích našim pořadatelům z Vodáckého oddílu,většinou „Na Podháji“ Jedno vystoupení bylo na festivalu country kapel v Malých Svatoňovicích,tam s námi zaskakoval na bubínek známý M.Chytráček. Country festiválek se taky odehrál V Trutnově v Dělnickém domě,kde jsme vyhráli dort,který jsme zbaštili cestou domů v hospodě Na Korsice ve Dvoře.

Měli jsme taky vyjednané hraní v Praze v Malostranské besedě. Před odjezdem jsme nemohli najít Ivu Stránského,takže jsme nakonec nikam nejeli,bez něj to nebylo možné. Později se nám přiznal,že byl na půdě schovaný v bedně,měl z vystoupení obavy.

Jarda Jakl i Ivo Stránský pracovali na Zimním stadionu ve Dvoře,Ivo měl službu na hrabání ledu o přestávkách ledního hokeje a tak jsme my zase o přestávce hraní Na Karlově zaběhli na stadion a hrabali led aby Ivo s námi mohl zase hrát. Taky jsme hráli hokej na konci sezóny,Wostruha proti zaměstnancům stadionu,Budul chytal v brance vsedě na židli!!!Jarda Jakl udil šatní skříni na ramínkách pověšený točeňák a balkánský sýr.

 

Taky jsme hráli na Sportovních hrách n.p.Tiba ve Velké Úpě,tam to bylo náročné. Po výletu do chaty Tetřívek jsme se vraceli do naší chaty Velká Úpa a protože na noc ji zamkli,tak jsme museli vylézt po šikmém prkně až na záchod do prvního patra!Milan tam vyvrátil mísu,ráno jsme se koukali vypakovat co nejrychleji.

V roce 1976 jsme byli pozvaní na natáčení TV pořadu Neděle v klubu. Bylo to vystoupení všech souborů z Hankova domu. Před tím se vybíraly skladby,které budeme hrát. Dramaturg ČT soudruh Nesrsta se hroutil z našich textů:To je samý New York,dolar,džíny,to nám neprojde!!!Nakonec si vybral „Stříbrná křídla“ a vůbec si nevšiml,že se tam zpívá:šátek vyrudlej!!!

Při natáčení pořadu jsme čekali v zákulisí na naše vystoupení,Petrovi se vyvlékl popruh od banja a to celou vahou dopadlo na prkna jeviště,rána jak z děla. STOP!zařval rejža a přerušil recitaci jakési ochotnice. Ta Petrovi později děkovala,že se mohla opravit a zarecitovat svou pasáž líp.

Ivo přišel na natáčení v pyžamové blůze ,když ho viděl režizér tak mu říká:Ty nemáš košili? Ivo,já košile nenosím.Petr mu půjčil krásnou pískovou košili,byla z druhé světové války ještě od Rommela! Ivo v ní honil eleganci.

Při natáčení byl taky přítomný výtvarník a známý muzikant z Olympiku Jeňýk Pacák a ten když uviděl Budula, tak neodolal a namaloval mu krásnou karikaturu.

Dvakrát nás pozval Budul na zabijačku k nim domů. Pomáhali jsme jim od rána už s odchytem čuníka,topením v brutaru a tak dále. Budul zalezl do chlívka,že nám řekne až navlíkne čuníkovi provaz na nohu. Křikl :Už! A my začali tahat a Budul řve:Né,né,to jsem já,né prase. Málem jsme přišli o mandoliňáka!

Podruhé jsme mu na zabijačce pomáhali nahazovat zadní část domu. Zážitek taky byl,když jsme se všichni v místnosti začali dusit,jakoby účinkem nějakého plynu. Teprve po vyvětrání jsme přišli na to ,že někdo do popelníku kde se típaly vajgly,dal kousek feferonky a ta když začala doutnat,tak nás málem udusila! Petr si potom odvážel v bandasce prdelačku jako výslužku a měl ji mezi nohama aby ji nevylil. Na křižovatce musel prudce zabrzdit a polívka mu opařila jeho „vercajk“.

Velké problémy nám dělala soudružka Martincová z Hankova domu. Strhávala nám plakáty na naše produkce,které jsem pracně maloval a ochotně nám je vylepovaly známé v polotovarech. Samozřejmě na nich vždycky byl kousek americké vlajky,nějaké ty červenobílé pruhy a bílé hvězdy v modré barvě.

V roce 1980 emigroval Skunk a po nějaké době pro nás začal psát texty tehdy ještě neznámý cestovatel a spisovatel Jarda Kratěna. Začal s námi bubnovat Eda Šejnoha. V roce 1981 jsme již poněkolikáté hráli v přírodním divadle v ZOO s dalšími kapelami ze Dvora a pořad uváděl známý spíkr Eda Hrubeš. Po letech jsme za ním s Petrem zašli s fotkami z toho vstoupení a on při pohledu na ně řekl:Co s takovým chlapem dovede udělat ženská za třicet let! A ještě nám po letech napsal věnování.

 

V roce 1983, 27.6. se uskutečnil plavecký maraton 1000×100 metrů na Tyršově koupališti ve Dvoře Králové. Wostruha hrála před restaurací pro účastníky a v časných ranních hodinách došlo i na ni .V méně či více podroušeném stavu jsme se vrhali do bazénu abychom splnili svůj úkol. Ivo po skoku do vody se otočil zpátky na rozhodčí s otázkou,na kterou stranu má vlastně plavat?

Za zmínku taky stojí shánění desek nebo nahrávek originální muziky. Tenkrát to nebylo vůbec jednoduché. Komunisti vydávali tuto muziku velice sporadicky,prakticky několik málo desek za rok. Mně občas poslal nějaké LP švagr ze Švýcarska a to byla vždycky velká sláva a všichni jsme se sešli na společném poslechu u někoho doma. Skunk také sháněl desky kde se dalo,znal se s Mamutem a občas se mu povedlo z něj nějaké desky vymámit. Mně se podařilo vyškemrat v prodejně Supraphonu, tehdy v Gramofonovém klubu vydanou první Dvoranu slávy,protože tehdy jsem ještě v klubu nebyl a to byl taky velký zážitek!

Za zmínku taky stojí i místa,kde všude jsme zkoušeli. Začínali jsme v Tibě Vorlech,když nás odtamtud vyprovodili,takto bylo na Slovanech v Internátě,později v Restauraci U Lubinů v kumbále. Asi rok taky v Milcomu v bývalé provazárně,potom ve Výzkumném ústavu zušlechťovacím.

Nějaký čas v Technických službách na Bráně a když nás odtamtud po revoluci vypověděli tak jsme zkoušeli doma u Ivy Stránského,nad Cestovní kanceláří(dnes Knihkupectví U Veselých).V současnosti,vzhledem k menšímu počtu našich vystoupení(já tomu říkám,že nás občas exhumují)tak se scházíme od podzimu do jara první čtvrtek v měsíci v restauraci U slunce.

Jako první nás bohužel opustil Milan Stránský,který zemřel v roce 1984.My jsme se rozhodli,že skončíme s hraním, loučili jsme se v chatě na Zvičině. Luděk Černík to nesl tak těžce,že po vystoupení nalil do zapnutého zesilovače půllitr piva,následoval blesk, rána, čmoud a bylo po zesilovači!Později nám ho opět zprovoznili šikulové z výzkumáku,k naší radosti,protože jsme to bez kapely dlouho nevydrželi a znovu jsme začali zkoušet.

Asi od roku 1980 s námi hrál na bubínek Eda Šejnoha,který potom odešel do Prahy do hudební agentury a do kapely Ina a Ring. Po Edovi Šejnohovi s námi začal hrát Honza Mann,synovec známého R.A.Dvorského a výtečný bubeník.

15.10.1988 jsme hráli pro jachtaře z Rozkoše v Novém Městě nad Metují.Seděli jsme před tím v restauraci a čekali na vystoupení a Petr se zeptal číšníka:Můžeme si tady zatím trochu zahrát?Číšník okamžitě řekl:Probůh,jen to né!Po hraní jsme museli doslova odervat autobus od parkoviště,protože byl takový mráz,že přimrzl a nemohl se rozjet.

Na basovou kytaru,kterou nám perfektně upravil i se sólovou kytarou Víťa Veselý,hrál MUDr. Jiří Rejl a na foukací harmoniku ing Jirka Bouček. Ten s námi začal hrát kuriózně od stolu,kam mu podali mikrofon ,při jednom našem vystoupení U Laušmanů.

Ještě k těm Godyho memoriálům,později jsme se dozvěděli,že krásnou Chatu nad Prosečí,kde se konaly,někdo úmyslně zapálil a dnes tam zůstala jenom kamenná rozhledna,věčná škoda!

 

26.3.1989 jsme hráli na Pomezních boudách v chatě Devětsil na Posledním mazání,což je vždy na horách ukončení zimní sezony.Po skončení akce jsme se vydali na chatu Tiby školní závod,kde jsme měli nocleh. Luděk mírně podroušen vesele halekal a protože jsme neměli chuť ho poslouchat,tak jsme se mu vzdálili. On minul odbočku k chatě a pokračoval v cestě až dolů do Spáleného mlýna,což je pěkných pár kilometrů. Ráno se cestou přes Horní Malou Úpu vrátil střízlivý a veselý na naši chatu.

Byli jsme taky pozváni na festiválek Nota 89 do Rtyně v Podkrkonoší. Hrál, tam i výborný kytarista Miloš Dvořáček,po vystoupení kolem nás procházel a skromně řekl:Asi se to nedá moc dlouho poslouchat a Ivo toho hned zneužil:Jo,taky jsem ti chtěl zrovna říct.

Dvě vystoupení jsme absolvovali na Filmovém festivalu pracujících v letním kině Na Bojišti v Trutnově. Na obřím pódiu jsme se ztráceli,tak za nás najel se svým Jeepem Willisem Jarda Jakl. Miloš měl jako obvykle své průpovídky. Ten den v Rudém Právu psali,že se dohodli Sověti s Američanama ,že zlikvidují rakety středního doletu a Rusové,že palivové nádrže z raket použijí na vesnicích jako vodojemy. Miloše to nenechalo klidným a tak prohlásil,že to mají výborně vymyšlené,že když bude nejhůř,tak nádrže můžou odstartovat!V hledišti seděl nějaký papaláš z okresu hned druhý den nám volali z Hankova domu,co jsme to tam vyvedli za průser,že nám zastavují činnost!!!Miloš to potom všechno vzal na sebe a tak jsme se maléru vyhnuli.

A potom už se konal náš nejslavnější koncert k dvacátému výročí našeho založení,17.listopadu 1989.Asi to chtěl osud,že jsme se trefili na to slavné datum,tehdy jsme ještě nic netušili i když Eda Šejnoha přijel na vystoupení z Prahy a už referoval,že se v Praze něco chystá. Naplněný sál Hankova domu a pět hostujících kapel (Dělová koule z Hradce Králové,Ženáči z Pardubic,Jizerská protěž z Jablonce nad Jizerou,Phobos a Trn ze Dvora Králové) a to všechno za pouhých dvacet korun!!!

Ještě ten rok jsme odehráli tradiční Vánoce s Wostruhou,které jsme s malými přestávkami pořádali každoročně. Tenkrát se konaly v restauraci U Tinsů a výtěžek jsme věnovali čerstvě založenému Občanskému fóru,ještě od nich máme schovaný děkovný dopis. 17.listopadu 1990 jsme oslavili I.výročí revoluce hraním na Nemojově,které pořádal tatínek Jirky Rejla,profesor Dvorského Gymnázia.

24.6.1991 jsme na náměstí společně s kapelou Trn a s konferanciéry Milošem Hoffmannem a Petrem Simonem oslavili odchod posledního okupačního sovětského vojáka z Československa.Budul si při té příležitosti nechal na náměstí oholit svého bíbra,kterého měl na protest proti sovětské okupaci.

Po svobodných volbách konečně mohli Češi vyrazit i na západ a Jarda Kratěna vyrazil za svým snem na Aljašku a jako první ten rok překonal Chilcootský průsmyk. Po návratu pořádal v Hankově domě 25.září 1991 show“Americká snídaně“,vyprávění o své cestě a s písničkami Wostruhy, která samozřejmě na jevišti nechyběla.Pořad měl úspěch a několikrát jsme ho opakovali,například i pro střední školy ve městě.

 

Jarda potom cestoval do USA ještě několikrát a tak přibylo i několik dalších pořadů s ním. To už s námi přestal hrát i Jirka Rejl na baskytaru a později i Budul na mandolínu.

Začal s námi hrát na kontrabas Vlastík Paša Vlk a to docela kuriózním způsobem. Hráli jsme na koupališti pro nějaké študáky a Ivo si musel odskočit. Zašel za Pašou o kterém věděl,že na basu hraje a poprosil ho aby to na chvíli vzal za něj a když se Ivo vrátil,tak Pašovi řekl: Znáš to o tom převozníkovi a basa už Pašovi zůstala. Pašu jsme znali už dlouhou dobu ještě z Karlova kde vždycky mohutně fandili s Mildou Šmídem a hulákali to svoje:Horáčéééék!

Budulovi se už taky moc zkoušet nechtělo a tak jsme „ulovili“ z kapely Trn Mirka Apače Šenfeldra,vynikajícího mandolíňáka.

Tradiční Vánoční koncerty s Wostruhou konané vždycky 23.12. už dlouhé roky pořádají kamarádi z firmy Rondo music,Antonín Beda Šturm a Petr Simon. Díky nim taky Wostruha ještě vůbec občas hraje,protože my sami jsme na nějaké vyjednávání nemožní.

Tyto oblíbené koncerty se v dalších letech často stěhovaly,protože v restauraci Na Karlově se zhoršily podmínky a fandové to nelibě nesli. A tak jsme hráli taky U Raků,několikrát na Zálabí,nejčastěji,dokud byl v provozu sál Barakuda na Teplárně a naposledy to bylo v příjemném prostředí v restauraci na Nemojové.

Mezi lety 1997-2005 jsme s Petrem jezdili s partou trutnovských jachtařů na moře a tak jsme potom několikrát pro ně hráli v restauraci Na Struze v Trutnově,při různých příležitostech. Tam jsme se seznámili i s Jirkou Karasem Juzlem,který provozoval Country klub Bonanza a tak jsme tam taky několikrát zahráli.

Taky jsme několikrát kapelu rozpouštěli,vždy to začalo nějakou hádanicí a tak jsme se rozhodli rozpustit náš finanční fond,který jsme škudlili na nákup nějaké aparatury nebo mikrofonů.(stejně jsme většinou měli jen pár kaček a na nějaké větší nákupy to nikdy nedalo). Při jednom takovém rozpouštění jsme nakoupili nějaké pitivo,krmivo a jeli jsme na Pomezní boudy do chaty Tiby školní závod,kde v té době Petr správcoval. Slávek Šorm navařil kotel guláše a my jsme se rozpouštěli a konzumovali a hráli si k tomu a jak byl Budul už společensky unaven,tak mu poklesla ruka a začal chrupat. Zábava pokračovala a my jsme asi za hodinu zase začali hrát a Budul se probudil a jako by se nechumelilo přidal se ke kapele,myslím dokonce,že mu pasoval i akord,který celou dobu co spal držel,prostě profík!

Ještě něco o Budulovi. Nesmrtelné byly jeho pohorky,měly podrážku prohnutou jako kolíbku a tak se na nich Budul opravdu při hraní kolíbal. Jednou u toho taky trochu klimbnul a Petr ho na poslední chvíli chytil aby nespadl z jeviště.

Za zmínku stojí i některé historky se jmény nebo přezdívkami. Jednou jsme jeli hrát do Jablonce nad Nisou,čekali jsme na stadionu až se sejdeme,jeli jsme několika auty a přiběhla za námi malá holčička:pane Skunk,my už pojedeme!

Milošovi na nějakém festivalu zase předali obálku s nápisem Pan Vostruha!

 

Teď zase trochu smutnějších událostí. V roce 1996 zemřel Ivo Stránský,duší jazzmen ,který od začátku vytvářel zvuk kapely svým přístupem. Hrál na kontrabas,sólovou kytaru i mandolínu a nutil nás do muziky dávat aspoń trochu swingu. Občasnými změnami v harmonii nás naučil hrát country trochu jinak. Nikdy jsme nekopírovali žádné aranže podle originálu i díky Ivovi.

V roce 2002 zemřel ing Miloš Pudla Hoffmann,který po dlouhé roky dělal Wostruze manažera a hlavně výtečného,nenapodobitelného konferenciéra,se svými typickými vtípky.

Aby toho nebylo málo,tak v roce 2008 zemřel Ervín Budul Doubrava, zakládajíci člen kapely ,náš dlouholetý kapelník a mandolíňák. Hrál s námi dlouhé roky a i potom zůstal našim věrným fanouškem.

24.3.2001 jsme na Teplárně křtili svoje první CD,které z vánočního koncertu vyrobil Beda Šturm. Hostovala s námi kapela Telegraph.

V roce 2004 jsme se zúčastnili prvního ročníku festivalu Pamětnický šutr nedaleko Chlumce nad Cidlinou. S malými pauzami jsme tam potom jezdili několik roků. Uváděl tam většinou náš fanda a kamarád Vašek Souček známý z Hradeckého rozhlasu.

V tomtéž roce jsme slavili na teplárně v Barakudě, pětatřicáté výročí založení kapely. Bylo to 17,listopadu,jak jinak? Pořad uváděl Vašek Souček a hráli nám jako hosté kapela Pepy Maliny,(který si s námi několikrát zahrál i na našich vánočních koncertech) Lazy Pigs’s hostem Jimem Bozemanem(USA).Křtilo se taky druhé naše CD Éra parních lokomotiv,které k výročí opět vyrobil Beda Šturm.

Od roku 2005 pořádá Beda Šturm,Rondo music a Paša tzv. Skunkiádu v restauraci na Nemojově. Hrají se tam jenom písničky,které otextoval,nebo složil Mirek Skunk Jaroš. Může se zúčastnit každý,kdo přijede a některé Skunkovy písničky umí zahrát a zazpívat. Je samozřejmé,že některé drsnější texty se zpívají až v pozdních hodinách.

3.10.2005 jsme hráli v Hankově domě jako předkapela George Kay Bandu s fenomenálním foukačkářem který si říká Sugar Blue. Byl to neskutečný zážitek umocněný tím,že si s námi po vystoupení v kavárně zajamoval sám Sugar blue.

11.7.2009 jsme si zahráli na festivalu zvaném Hajnickej potlach. Tam si s námi po letech zahrál na baskytaru Jirka Rejl,protože Paša nemohl.(myslím,že byl zrovna v té době někde v Kanadě,nebo kde).

Protože se přiblížily naše „čtyřicátiny“,tak nás Beda donutil abychom nahráli CD,které by bylo alespoň trochu studiové a ne z nahrávek nějakého vystoupení. A tak jsme se sešli na Petrově chalupě v Újezdci pod Hořičkami v improvizovaném studiu a s Bedou u počítače jsme se pokusili nahrát pár písniček od Skunka a druhou polovinu od Jardy Kratěny. Chalupa byla zadrátovaná a my jsme museli postupně nahrávací místnost zaplňovat různými deskami abychom vytvořili co nejlepší akustiku. Na to,že jsme to dělali bez jakýchkoliv zkušeností ,si myslíme,že se to dá chvílemi i poslouchat. Protože v té době nemohl být u nahrávání Apač,tak svá sóla nahrával až později ve studiu u Bedy.

 

Svá sóla na naše CD taky nahráli Pepa Malina na housle,Honza Máca na sólovou kytaru,Pepa Kučera na dobro a Beda Šturm na akustickou kytaru. Ti všichni se zasloužili o výrazné vylepšení našich nahrávek,díky za to!!

CD s názvem,Žiju,jak se dá, se křtilo na koncertu k našim čtyřicetinám v sále Na Zálabí,kdy jindy,než 17.listopadu 2009.Hostovali tam Poutníci,se kterými teď hraje Honza Máca a St.Johnny a Charlie Slavík,výborní bluesmani(kytara a foukačka).Pořad uváděl Vašek Souček a bylo to fajn. Na jevišti se sešlo mnoho našich spoluhráčú i ostatních kamarádů,kteří nám po léta pomáhali a fandili. Myslím,že snad všechny jsem už někdy ve vzpomínkách jmenoval.

Přes pokročilý věk se ještě stále pokoušíme občas někomu zahrát. Další festiválek,na kterém hrajeme od prvního ročníku,je Podlužanská kytara,který pořádá kamarád Samotář ve svém Country klubu od roku 2010 vždycky v polovině dubna.Když vyjde počasí a zatím se to dařilo,tak se hraje venku za klubem na břehu rybníka a je tam příjemně. Taky v Bílé Třemešné na Dubině,se pořádá country festiválek už několik let.

Další zážitek jsme měli v říjnu 2011,díky pozvání šerifa osady Svatojánské proudy Františka Vytisky k nim na osadu a po tom,co jsme si prošli cestu od nich až na legendární Ztracenku,jsme večer hráli v Hospodě u Taterů,kde se scházejí celé generace trampů. Zahráli nám i muzikanti ze Svatojánských proudů , i další šerif,tentokrát Franta Hacker-šerif Ztracenky. Hrajeme taky na osadě Marné volání (Apače,Bedy,Sama a dalších) většinou na čarodějnice.

11.8.2012 jsme byli pozváni abychom zahráli kamarádovi Fousovi,který spolu s Budulem zakládal osadu Gredo,k jeho sedmdesátinám. Fous je náš velký fanda,tak jsme to nemohli odmítnout. Díky tomu se nás ujal jeho syn Jetty a vytváří pro nás tyhle bezvadné webovky ,na které bychom se jinak sami nikdy nezmohli.

V listopadu 2012 jsme ještě hráli jako hosté v Country klubu Lucie v Hradci Králové na oslavě čtyřicetin skupiny Dělová koule.

Na víc jsme si zatím nevzpomněli a tak kdyby se objevil někdo,kdo si pamatuje něco dalšího,nebo docela jinak tak ho prosíme aby se nás pokusil kontaktovat,abychom mohli paměti doplnit.
Díky,za Wostruhu,Zdeněk Horáček

 

Skončili jsme v roce 2012 a protože se blíží naše PADESÁTINY, tak by se hodilo, doplnit některé naše novější aktivity.

Takže jsme ještě v roce čtyřicátých oslav  navštívili Rozhlas v Hradci Králové, kde s námi pohovořil redaktor František MIFEK, který už dělal rozhovory s naším textařem a cestovatelem Jardou KRATĚNOU. 

 S Jardou jsme  byli čtyři, ještě Honza MANN, Petr HOFMAN a já Zdeněk. Vzpomínalo se na bývalé členy kapely, na zážitky a Honza zavzpomínal na svého známého strýce R.A. DVORSKÉHO. Mezi povídání pouštěli naše písničky a byla z toho pohodová hodinka. Jistě se dá v archivu rozhlasu najít. Stojí za poslech.

 Ještě v tomto roce jsme hráli na oslavách 80 let od založení Aeroklubu ve Dvoře Králové nad Labem, na místním letišti./15.IX.2012/  Tradiční vánoční koncert byl opět na Nemojově, kde si s námi jako hosté zahráli Olda SKALICKÝ A Petr RYBA z Dělovky. Od mikrofonu se nemohl odtrhnout Jarda KRATĚNA, jehož „zpěv“ mě skoro ohlušil!

 Rok 2013 vezmeme stručně, hráli jsme na Podlužanské kytaře, kde nás natáčel Jetty a vlastně jsem zapomněl na rok 2011,kde na tomto místě vystoupil i známý kapitán KID.

 Kuriozní vystoupení bylo na Mezinárodním Dětském Dni v Peci pod Sněžkou kde jsem v neustávajícím lijáku hráli klasickou přesilovku, což znamená, že bylo skoro  víc muzikantů, než diváků. Škoda, protože pořadatelé připravili spoustu atrakcí. Hrál s námi už také Tonda Béda ŠTURM, který se prakticky stal naším stálým členem a vlastně převzal i organizování našich vystoupení.

 Následkem toho lijáku byla povodeň, která spláchla silnice v Horním

Maršově a okolí.

 Tento rok také oslavil sedmdesátiny kapelník Petr na své chalupě v ÚJEZDCI pod Hořičkami. Přijeli i známí muzikanti Franta Vytiska a Jirka Kyselka ze Svatojanských proudů i JETTY s kamerou.

 Hráli jsme několikrát i v pivnici pivovaru TAMBOR.

 Na Skunkiádě si s námi opět zahrál Petr RYBA a přijela zahrát a zazpívat velká Skunkova příznivkyně a propagátorka jeho písniček DARKA.

 Vánoce jsme tentokrát museli přesunout z důvodu mé hospitalizace na jaro na Nemojov, kde si s námi zahrál jako host Honza MÁCA, který s námi hostuje docela často.

  A jsme v roce 2014,další hraní pro pivovar TAMBOR, který slavil výročí založení. V červnu jsme v soukromí oslavili 45 let WOSTRUHY na chalupě v Újezdci.

 Na podzimní Skunkiádu dorazila opět DARKA a přímo na sál vjela jedna fanynka na koni!

 V listopadu nás pozval na svoji znovu vybudovanou krásnou chalupu i se stodolou na HVĚZDĚ RÁCA, kde jsme si zahráli i s jeho kapelou.

 Také na tradiční vánoční koncert přijel s kapelou jako hosté a zahráli pro diváky.

Rok 2015 jsme zahájili skoro tradičně na Podlužanské kytaře, kde také tentokrát hostoval známý Tony LINHART. Chodíme si také zahrát na Osadu Marného volání, kam nás vždycky pozvou její členové APAČ i BÉDA. Většinou je to na čarodějnice, jednou se jim Honza Mann„ odvděčil“ za pozvání a napájení tím, že jim rozvalil pískoviště! Hankův dům pořádá vždycky v létě Country večer, tak jsme si zahráli v srpnu venku, je to vždy pěkný večer.

 V září jsme s Petrem navštívili i díky OSKAROVI, který nás tam zavezl SKUNKA v jeho krásném starobylém sídle v Pšeníkově, jak on sám tomu krásnému německému městu říká. Setkání po letech, i se Skunkovou manželkou Dášou, která jako kdyby ani nebyla /myslím ta léta/, prostě parádní přivítání i pobyt se vším všudy.

 Hned poté začátkem října na další SKUNKIÁDĚ proběhl křest SKUNKOVA zpěvníku a tradiční vánoční Wostruha byla naposledy v restauraci na Nemojovje.

 Zahájení roku 2O16 bylo opět v Podlužanech na Podlužanské kytaře, tentokrát pro nepřízeň počasí jsme hráli uvnitř. Pokračovali jsme na čarodějnice na osadě,v červnu na chalupě Františce jak říkáme Petrově chalupě.

 V září nás pozval OSKAR na oslavy padesátin osady ZLÁMANÝ ŠROUBEK v Kohoutově. Bylo tam náramně, setkání se spoustou kamarádů vzpomínání na Kovbojské hry, kde

jsme také párkrát hráli i soutěžili. Pěkně jsme si zahráli s dalšími muzikanty. Dokonce parta pražáků dorazila s polní kuchyní,ve které celou cestu topili a přivezli plné várnice výborného ovaru!

 Jedinou vadou na kráse bylo,že pro velké sucho bylo zakázáno zapálení otevřeného ohně.

 Proběhl i další ročník Skunkiády.

 V říjnu nás pozval JETTY s partou rybářů abychom jim zahráli na jejich závodech v kempu v RATAJÍCH na Sázavě. Doslova nás tam dovláčel a tak jsme závodícím rybářům zahráli v místní hospůdce. Jeden neodbytný divák se stále dožadoval nějakých lidovek a Apač mu marně vysvětloval,že hrajeme jen svoje věci:ELVIS taky zpíval jen to co chtěl on. Po dalším naléhání tam Apač šoupnul pár lidovek,fanda začal lézt na stůl a později dorazil s lahví Tulamorky, jako odměnou za ty písničky. Musel tam nechat chudák majlant.

 Vánoční Wostruha byla tentokrát ve Staročeské pivnici starého pivovaru,kde jsme si parádně zahráli před naplněným sálem i s několika hosty,takže Wostruha hrála skoro jako big band!Hráli s námi Pepa MALINA na housle a Honza MÁCA na elektrickou kytaru. Zazpívala i Jana ŠTURMOVÁ s BÉDOU. Jarda KRATĚNA dorazil i s kupou červených klaunských frňáků,když už je prý pořád maluji. Stále ještě ohlašoval BÉDU jako hosta, tak jsme mu museli vysvětlit,že je BÉDA už delší dobu přijat jako stálý člen kapely. My jsme se BÉDY teda moc neptali,takže mu nic jiného nezbylo. I díky němu a jejich prodejně hudebních nástrojů RONDO Music ještě hrajeme a vystupujeme.

 Nikdo z nás starších členů nemáme na na všechno to vyjednávání a shánění. To ovšem neznamená,že je to jen kvůli tomu! BÉDA je vynikajícím přírůstkem do kapely,protože nejenže hraje výborně sólovou kytaru ale také je ochoten i parádně zpívat,což nikdo z dalších členů nechce.

 A jsme  v roce 2017,ten už vezmeme rychle.

Apač si pořídil malou zahradu s chatou,takže jsme mu jezdili pomáhat s úpravami a pokaždé jsme si po práci zahráli pěkně venku v přírodě.

 Samozřejmě jsme se opět s přáteli kapely sešli na Františce.

Hráli jsme na Mistrovství Královédvorska ve vaření guláše na místní průmyslovce.

 Zahráli jsme si i na akci místních hasičů ve VLČICÍCH .

 Na Františce jsme v létě nahrávali základy pro naše CD,které chceme vydat při příležitosti našich padesátin.

 Byli jsme také u Apače a v září jsme zkoušeli na Nemojové u PAŠI.

Ta zkouška ,kde byl i Jarda Kratěna ho motivovala  a napsal písničku U Paši na chatě ,která se docela povedla a hrajeme ji už stále.

 Další naše vystoupení bylo na malém festivalu country,který pořádají ve LHOTĚ u TRUTNOVA. Mezi dalšími účinkujícími byli i ZELENÁČI, nebo MALINA BROTHERS. Za zapůjčení Pašova kontrabasu si s námi zahrál i Pepa Malina,čímž nás jako obvykle potěšil.

Potom už to pokračovalo tradičně,v září SKUNKIÁDA a tradičně 23.prosince Vánoční WOSTRUHA Opět ve Staročeské pivnici,kde se nám zalíbilo.

 Rok 2018 byl z našeho pohledu mimořádně plodný,protože jsme měli celkem dost vystoupení na veřejnosti.

 Bohužel také ovšem došlo ke smutné události,opustil nás náš dlouholetý bubeník a výborný kamarád,nestor kapely, Honza MANN.

 Zahráli jsme Fousovi i Jettymu u nich doma ne soukromých oslavách v srpnu a při té příležitosti si s námi zase jednou zahrál i Jirka REJL na elektrickou baskytaru,protože Paša měl už nějakou jinou akci. Kromě toho ještě stojí za zmínku,že tam „ohluchl“ Janík při střelbě Jettyho a jeho parťáků.

 V červnu jsme zahráli na Tešnovské přehradě ve ŠTĚRBOVĚ VILE.

 V Kocléřově na festiválku u rybníka BAHŇÁK.Byli jsme namačkáni jak sardinky na korbě malého náklaďáku.

 Opět setkání s kamarády na Františce,

 Po letech jsme si zahráli i na HAJNICKÉM POTLACHU, další zkouška na Nemojově u

 Paši,pokračoval i další Večer s country,který pořádá Hankův dům,kde jsme vystupovali a kde hrála i Pavlína JÍŠOVÁ s kapelou a MALINA BROTHERS a Pepa MALINA si zase zahrál s námi.Také s námi hrál i Honza MÁCA.

 Proběhla i vzpomínka na BUDULA,který nás opustil před deseti lety,konala se na osadě GRÉDO.

 Zase jsme se scházeli u APAČE na zahradě,zakoupil novou kadibudku tak se to „dílo“ muselo dovézt,nainstalovat, zkolaudovat a řádně oslavit!

 V září tradiční SKUNKIÁDA,

a ještě v září jsme hráli v Dubenci pro firmu KARSIT AGRO,kde probíhal  den otevřených dveří. Patřila k tomu i ochutnávka výborného vepřového a dalších pochoutek,ráno byla pěkná zima,stoličky byly omrzlé.

 Zahráli jsme si i pro kamarády u Tondy PUŠE u splavu, a v DĚDOVĚ na zabijačce,kde jsme hráli v „kose“ skoro dvanáct hodin!

 A samozřejmě na závěr plodného roku tradiční Vánoční WOSTRUHA ve Staročeské krčmě s hosty Pepou MALINOU a Honzou MÁCOU. A opět zazpívala Jana Šturmová s Bédou.

 Rok 2019,rok výroční zahájil JETTY který k nám dorazil s nápady jak oslavy proběhnou a vlastně  mě taky donutil sepsat pokračování našich vzpomínek.

  Ještě musím dodat,že naším novým bubeníkem se po smrti Honzy MANNA stal kamarád Janík STRÁNSKÝ,který nasadil „imidž“ Merle Haggarda,se svým bílým kloboukem a černými brýlemi.

 I letos jsme měli bohužel důvod ke smutku,protože zemřel náš dlouholetý příznivec, kamarád a pořadatel našich vystoupení v Salonu na Karlově  Jarda JAKL. Po jeho pohřbu jsme na něj vzpomínali  a zahráli si v Podharti U Laušmanů.

 Myslím,že toho povídání už bylo dost a pojďte si radši zazpívat nějakou písničku a že jich za ty roky je pěkná kupa. Ani nevíme,které si na „Padesátinách“ zahrát!

                              Za Wostruhu Zdeněk