Historie Strawling

Vzpomíná – Jirka Pajurek


Strooling, nebo taky Strawling western


3
Olda – kolem 1970

Měrou vrchovatou se mi vzpomínek dostalo u čtení historie Wostruhy. Rád bych malinko přispěl svojí troškou, hlavně co se týká ještě předwostruhové doby, tedy dob Strooling, nebo taky Strawling westernu.Začalo to 1.9.1966, kdy jsem ve Dvoře nastoupil na tehdejší SVVŠ, tedy současného gymnázia. Krom několika známých z Bílé Třemešné jsme se poznávali s novými kamarády. Několik těch nových kamarádů chodilo taky do Lidušky (teda LŠU) ve Dvoře. Mimochodem mým učitelem byl prof. Žídek se kterým jsem se o řadu let později ještě setkal na koncertu Wostruhy, ale to předbíhám.

Takže do hudebky chodil taky Olda Nechanický a Aljoša Śtěrba. Brzo jsme se skamarádili i s jediným klukem z paralelní třídy (33 holek a Mirek Skunk Jaroš). Aljoša byl výborný houslista, liboval si, krom vážné hudby, i ve stylu ala Bryndač z Greenhornů a tak jsme si řekli, že bychom si mohli zahrát spolu něco jako Mustangové, či Greenhorns. Navíc Olda našel při úklidu na půdě školy starou basu, kterou si , snad se souhlasem školy, vypůjčil si na neurčito a tak jsme začali přemýšlet, co dál. Název měl představovat něco jako šumaře, ale s tou angličtinou to bylo všelijaké, tak se to tak nějak komolilo. Ostatně nápad se šumařema nás docela charakterizoval. Po pár zkouškách jsme vystoupili parkrát v aule gymplu ( i za SVVŠ se říkalo gympl), příležitosti jsme tenkrát dostali holt při prvním máji, či 7. listopadu atp. S tím nám ochotně pomáhal Skunk se svými nepřebernými nápady.

Vzpomínám – k tomu 7. listopadu – nějaký melodram na náměty S.K.Neumana, Skunk to tak nějak uváděl a když byl pořad v nejlepším – přítomná byla i tehdy nepostradatelná busta V.I.L se najednou Skunk o ní opřel a svým hlasem zarecitoval – bratři a sestry v kristu, hleďte na tu bustu. Vždy bledý ředitel Volf, vybledl ještě víc, až do zelena, Skunk svého sloganu tak nějak použil jako oslí můstek k dalšímu číslu a my jsme po vystoupení čekali jestli z toho něco nebude. A nebylo. Asi neměl nikdo ze zodpovědných sílu to nějak rozpytvávat. Ale slogan si pamatuju dobře i po skoro čtyřiceti letech.

s1
zleva Aljoša, zprava Jirka Pajurek

Pak nějak kluci narazili na Petra Hofmana a dali jsme se teda dohromady. Petr, jeho manželka, Milan, Olda – basa, Aljoša – housle a já – piáno. (moje jméno asi Petr zapomněl, ani se nedivím). No a abychom měli komu dát ženské party pozvali jsme si kamarádku Oldy Milku Suškovou. Z této dvojice se vyklubala několikaměsíční kapelová láska až za hrob. Hráli a zkoušeli jsme v klubu mladých v Šindelářské ulici. V té době se na idelogii tak trochu přestalo hrát, ani přehrávky nebyly povinné. V té době jsme se Skunkem a jeho „švestkovými knedlíky“ odcestovali vlakem do Hřivic za zpěvu až řevu všech účastníků chmelové brigády a samosebou i na brigádě bylo hodně veselo. Těšili jsme se napřesrok na repeté, ale tanky (ve Dvoře konkrétně polské) nám to nedopřály.

V mezidobí mezi Strawlings a Wostruhou ještě byla zhruba tato sestava: Petr Hofman,Ivo Stránský,Milan Stránský,Milan Pavelka,Standa Backa a Jana Paťhová(snad se tak jmenovala)později si Standu vzala a tak se jmenovala Backová. Byl to zhruba rok 1969.

Hráli jsme v klubu přes rok, párkrát i jinde, jednou jako doplněk nějakého velkého koncertu (myslím, že tehdy populárního Tečka) v amfiteátru v ZOO. Ještě by se možná našla fotka. Na zkoušky parkrát dorazil Ivo, kterého iritovala naše A dur a několika jednoduchými radami pozvedl naši uroveň na přijatelnou hladinu. I později jsem si na jeho rady mockrát vzpomněl. Pochopil jsem z tvého povídání, že to byl určitě Ivo Stránsky (jestli se dobře pamatuju, měl nějaké nemocné oko) a je mi moc líto, že už tak dlouho není mezi námi. A tak jsme tak jednou za čtrnáct dnů hráli až do roku 69, kdy někdy na jaře byl poslední koncert (to jsme ani nevěděli, že je poslední), nějak se nám do časových aktivit vložila maturita a pak prázdniny a to byl defiinivní konec naši „slavné éry“.

2
Ležící zleva Aljoša, vpravo Jirka Pajurek – 1967 – chmelová brigáda

Po prázdninách jsme se rozjeli ze Dvora a i když s Aljošou a Oldou jsme se ocitli v Praze a bylo několik pokusů se znova dát dohromady, tak se to už nepodařilo. Slyšel jsem pak, že Petr pokračuje v hraní a že vlastně vznikla kapela Wostruha (později snad Vostruha a ještě později zase Wostruha). Seděl jsem někdy v roce 1972 u televize a najednou jsem uviděl Petra s Wostruhou a jednou písní v rámci jakéhosi pořadu, snad z Porty. To mě přimělo v roce 74 dorazit do Svitav a poslechnout si ji naživo. To jsem ještě netušil, že další portu s Mirkem Kovaříkem v roce 78 (už myslím bez Vás) budu sledovat jako obyvatel Litomyšle.

Během dalších třiceti let jsem myslím parkrát při návštěvě Dvora shlédl nějakou akci i s Wostruhou, nikdy nebyl čas se kontaktovat. Na Hofmanovy vzpomínám docela často, i na Milana, je to hrůza let a už jsem si nebyl jistý, jestli ještě vůbec muzicirují. Jak jsem pochopil, tak aspoň Petr ano. Takže ho moc moc zdravím a snad se nám podaří se někdy potkat. Mimochodem jsem tehdá zjistil, že s Wostruhou hraje i Ervín Budul Doubrava, toho jsem samosebou znal z Bílé Třemešné, i z různých posvícení a recesí, ještě ke všemu to byl spolužák mého bráchy. Takže letos by mu bylo sedmdesát let.

4
druhý zleva Olda – 1973 – 4 – třídní schůzka
6
Jirka Pajurek – 1977 – soukromá produkce v Litomyšli

Snad ještě pro zajímavost několik postřehů, co se s námi za tu dobu událo, Aljoša, jako spolehlivý (politiku jsme ale nikdy neřešili a neřešíme dodnes) odešel v rámci studia do Moskvy a stal se z něho diplomat. Nejprve někde v Asii, pak v Portugalsku, tam na muziku nezanevřel, naopak trénoval intenzivně, že si zahrál s Portugalským symfonickým orchestrem, trénoval tak intenzivně, že z toho dostal nějaký zánět do prstů a musel aktivity zmírnit. Naposledy jsem ho viděl ve Dvoře asi před dvěma léty, stejně tak jako Oldu. Olda dělal léta v Benzině, jak moc se věnoval hudbě to ani nevím, ale žije v Praze. Aljoša v současné době na Zbraslavi.

5
první zleva Skunk, druhý Aljoša – chmelová brigáda

O Milce léta nic nevím a já po škole skončil v Litomyšli, tedy město hudbě zaslíbené, takže se k ni někdy i amatérsky aktivně, ale spíše pasivně docela často dostanu. Taky jsem se tu potkal s jedním výtvarníkem z Hradce, který byl velmi dobrým kamarádem Budula. Takže to je všechno nějak propojené, pokud se člověk pohybuje v určité úrovni zájmů. No a u potlachů mého souseda (taky keramika) se potkávám s Nikem, myslím někde od Broumova, dávným kamarádem Skunka. O něm jsem slyšel naposledy od L. Šulce, tam jsem chodil v oněch létech za sestrou na pomlázku, nevypadá to, že by se Skunk někdy do Dvora vrátil.

Jestli si ještě na něco vzpomenu, tak se ozvu.

Ahoj – Jirka Pajurek (L.p. 2013)


Moc prosíme, jestli máte nějaké fotografie z této doby pošlete je na email – osada.gredo@gmail.com – děkujeme

můžete napsat i pár řádků budeme moc rádi